3. neděle velikonoční (C)

Ježíš se znovu zjevil svým učedníkům, a to u Tiberiadského moře. Zjevil se takto...   Viz Jan 21,1-19

E-vangelium on-life

Evangelista uvádí pasáž o tom, jak se zmrtvýchvstalý Ježíš zjevil učedníkům u Tiberiadského moře slovy: „Zjevil se takto.“ Nenásleduje však popis, jak Ježíš vypadal. Nedovíme se, v čem byl jeho vzhled podobný nebo odlišný od toho, jak vypadal před ukřižováním a zmrtvýchvstáním. Nevíme nic o tom, jak se objevil, nebo z kterého směru přišel. Místo toho podrobně sledujeme příběh jeho setkání s učedníky a dozvídáme se množství zdánlivě nepodstatných detailů o nich: jak byl Petr oblečen, z které strany spouštěli síť, jak daleko byla loď od břehu, co se peklo na žhavém uhlí, kolik ryb ulovili... Kromě dvou, víme jména všech přítomných učedníků, ale pouze o Šimonovi a synech Zebedových s jistotou víme, že byli rybáři. Je teda s Petrem spojuje stejné řemeslo. Ale to, co drží spolu s nimi ostatní, a co spojuje celou skupinu učedníků, je evidentně něco jiné, než pouze řemeslo nebo společné zájmy. Na Petrova slova: „Půjdu lovit ryby,“ nereagují odpovědí: „ I my půjdeme lovit, ale : „I my půjdeme s tebou.“

Setkání učedníků se Zmrtvýchvstalým na břehu Tiberiadského moře je modelem i pro naše setkání se vzkříšeným Kristem. První věc, které je třeba věnovat pozornost, je naše ochota „jít s Petrem“. Nemusíme a ani nemůžeme dělat totéž, co on. Navzdory tomu však můžeme a máme „jít s ním“. Druhou důležitou skutečností je samotný příběh. Ani my vzkříšeného Pána nepoznáváme z popisů či teorií zachycených v učených knihách. Přichází k nám uprostřed zdánlivě nepodstatných detailů všedních či méně všedních příběhů každodenního života. Tam ho poznáváme na základě upřímného svědectví těch, které miluje, a kteří ho milují, a proto dokážou s jistotou říci: „Pán je to!“ Naše nesčetné projevy pozornosti k maličkostem, z nichž se skládá život těch, kteří jsou s námi „na stejné lodi“, jsou zas tou nejlepší odpovědí na jeho opakovanou otázku: „Miluješ mě?“