3. neděle postní (C)

Mojžíš pásl stádo svého tchána Jitra, midjanského kněze. Když jednou vyhnal stádo za step, přišel k Boží hoře Chorebu. Tu se mu zjevil Hospodinův anděl v plameni ohně, který šlehal ze středu keře. Díval se, a hle – keř hořel plamenem, ale neshořel.
Mojžíš si řekl: „Půjdu se podívat na ten zvláštní zjev, proč keř neshoří.“

Viz Ex 3,1-8a.13-15

Liturgi@ on-life

Sotva je někdo z nás povolán a poslán k tomu, aby se jako Mojžíš postavil do čela vyvoleného národa a vedl ho z útisku a úpadku k obnově a prosperitě. Každý si však může být jistý, že je povolaný a má všechny předpoklady k tomu, aby podobně jako Mojžíš prožíval živý vztah s živým Bohem, který vidí a slyší všechno, co prožívá jeho lid i každý jednotlivec. Bylo by asi zbytečné, kdybychom se od Mojžíše chtěli učit strategiím vedení mas či vyjednávání s veřejnou mocí. (Nakonec, jak víme, ani on v tom nebyl odborníkem.) Každý se však může od Mojžíše naučit několika nenápadným postojům, které se mohou stát základem stále konkrétnějšího a osobnějšího vztahu k Bohu.

I když se Mojžíš věnuje tak obyčejné (ba dokonce nudné) činnosti jako je pasení stáda (a ještě k tomu tchánova), všímá si věcí kolem sebe, klade si otázky a ptá se: „Proč...?“ Všímavost k okolí a touha pochopit podstatu věcí je prvním předpokladem k tomu, abychom neutonuli ve vlastní sebestřednosti, ale abychom se prostřednictvím stvořených věcí dostávali k tomu, kdo je jejich Původcem.

Mojžíš se při svém hledání nesnaží dopracovat k odpovědím za každou cenu. Naopak, dovolí Bohu, aby měnil jeho původní plány a aby odpověděl na jeho otázky úplně jinak, než by on očekával. I nám se může stát, že Bůh odpoví na naše poctivé otázky jinak, než bychom chtěli. Jeho odpovědi mohou dokonce naruby převracet naše zaběhnuté představy, nebo vést k dalším ještě palčivějším otázkám. Nakonec, něco podobného se stalo i těm, kteří přišli za Ježíšem s tragickou zprávou o popravených Galilejcích (viz Lk 13,1-9). Nejenže nedostali na své nevyslovené „Proč?“ žádnou uspokojivou odpověď, ale octli se před ještě naléhavější a osobnější otázkou: „A co ty? Jaké ovoce neseš?“