2. neděle po Narození Páně

Buď pochválen Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, on nás zahrnul z nebe rozmanitými duchovními dary, protože jsme spojeni s Kristem. [...]
Slyšel jsem, jak věříte v Pána Ježíše a jakou lásku projevujete všem křesťanům, a proto nepřestávám za vás děkovat, když na vás vzpomínám ve svých modlitbách...  
Viz Ef 1,3-6.15-18

Liturgie on-life

Začátek listu Efesanům je dobrým modelem i pro jakékoliv naše začátky, například i začátek nového roku. Autor listu ještě dříve než začne rozvíjet jakoukoliv teologickou myšlenku (viz Ef 2 – 3) a mnohem dřív, než předloží mravní důsledky, které z dané myšlenky plynou (viz Ef 4 – 6), obrací svůj pohled k Bohu. Především vnímá to, co v dějinách spásy učinil Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, vzdává mu chválu a děkuje. A když se po krásném chvalozpěvu obrací k adresátům svého listu, také začíná nejprve vzpomínkou a díkem za to, co se z Boží milosti v jejich životě už uskutečnilo.

Proto i my, když slyšíme o víře autora listu Efesanům a o jeho lásce ke všem, jimž píše, nezůstaňme u toho, že jen rychle „obrátíme list“ a hned se rozběhneme za svými plány a povinnostmi, ale zkusme se od něj něco naučit. Otevřeme i my oči svého srdce, pozorujme všechny rozmanité dary, jimiž nás Bůh zahrnul, a vzdávejme mu chválu a díky. Teprve tehdy, když si naše oči dostatečně přivyknou na světlo Boží tváře, jež se zrcadlí v naší všednosti, a naučí se ji vyhledávat v každém okamžiku a v každé situaci, můžeme jít dál, můžeme něco plánovat, organizovat, pouštět se do práce a činit nová rozhodnutí. Jinak by se nám mohlo stát, že se sice budeme honit za spoustou věcí, ale nepoznáme pravé světlo (viz Jan 1,9), které dává všemu smysl.