Slavnost Všech svatých 2009

Milovaní! Hleďte, jak velikou lásku nám Otec projevil, že se nejen smíme nazývat Božími dětmi, ale že jimi také jsme!
[...]
Milovaní, už teď jsme Boží děti. Ale čím budeme, není ještě zřejmé.
Víme však, že až on se ukáže, budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je.
Každý, kdo skládá tuto naději v něho, uchovává se čistý, jako je on čistý.

Viz 1 Jan 3,1-3

Liturgi@ on-life

Žádný rozumný člověk se nepozastaví nad tím, že elektrické napětí lze naměřit pouze mezi dvěma póly – plus a mínus. Elektrický článek, baterie, či jiný zdroj napětí, který by měl pouze jeden pól, je holý nesmysl.

Na Slavnost Všech svatých nejprve posloucháme z Knihy Zjevení o „velikém zástupu ze všech národů, kmenů, plemen a jazyků; který již stojí před trůnem a před Beránkem“. Pak nám autor Prvního Janova listu připomíná „velikou lásku, kterou nám projevil Otec“, a skutečnost, že už jsme Božími dětmi. Vzápětí však poukazuje na to, co ještě není zřejmé, a na to, čím ještě teprve budeme. Také evangelium jakoby oscilovalo mezi už skutečnou blažeností, ačkoli v chudobě, v pláči, v potupách, v pronásledování... na straně jedné, a ještě většími přislíbeními útěchy a naplnění na straně druhé.

Zdá se, jakoby svatost byla též jistým druhem napětí, které je „měřitelné“ pouze mezi dvěma neuchopitelnými póly: Na jedné straně dar milosti, na níž máme už nyní podíl („smíme se nazývat Božími dětmi“), a na straně druhé nevysvětlitelná a nepředstavitelná skutečnost, k níž teprve směřujeme („čím budeme, není ještě zřejmé“). Na jedné straně naděje to, co jsme nezaslouženě dostali („jsme Boží děti“), na druhé straně úsilí na tento dar adekvátně odpovědět („každý, kdo skládá tuto naději v něho, uchovává se čistý“). Na jedné straně zkušenost bolesti, nedostatku, smutku, námahy, odříkání (plačící, hladoví, žízniví, pronásledovaní...), na straně druhé paradoxní blaženost a ještě k tomu hojná odměna v nebi. Na jedné straně dar milosti, na straně druhé poctivé úsilí. Na jedné straně Boží iniciativa, z níž vycházíme, na straně druhé Boží příslib, k němuž směřujeme. Na jedné straně Boží tajemství jako magnet, který nás neodolatelně přitahuje, na druhé straně zkušenost své vlastní ohraničenosti jako závaží, které nás drží bezpečně u země. Na jedné straně už..., na druhé straně ještě ne... Zdroj napětí, který by měl pouze jeden pól, je logický nesmysl. Rovněž i svatost, nevychází-li z toho, co nám Bůh již daroval, je pouze neopodstatněným blouzněním, a nesměřuje-li k tomu, co nám Bůh ještě přislíbil, je pouze bezcílným blouděním.