11. neděle v mezidobí (B)

Boží království je podobné člověku, který zaseje do země semeno;
ať spí, nebo je vzhůru, ve dne i v noci, semeno klíčí a roste, on ani neví jak.
Viz Mk 4,26-34

E-vangelium on-life

Nejraději máme, když nám z nějakého úryvku evangelia přímo vypadne závěr typu: „Mám dělat to a to, nemám se chovat tak a tak.“ Je to sice poněkud nepohodlné, poněvadž musíme konstatovat svou nedostatečnost, ale hned vzápětí jsme schopni zformulovat předsevzetí: „Ano, budu se víc snažit,“ takže v podstatě nemáme důvod, abychom se Božím slovem zabývali příliš dlouze a příliš důkladně. Z dnešního evangelia se však těžce dá vypreparovat instantní přípravek, tj. okamžité mravní poučení o tom, co konkrétně máme dělat. Ježíš říká, že semeno Božího království zaseté do země klíčí a roste v noci i ve dne, takže člověk ani neví jak. Mohlo by se vlastně zdát, že je úplně zbytečné o něco usilovat, a že se můžeme klidně uložit k bezstarostnému spánku, poněvadž Boží království nám hotové spadne do klína. Chce snad opravdu Ježíš říci, že pro Boží království nemusíme, resp. nemáme dělat vůbec nic?

Ne každé „slovo, které vychází z Božích úst“ (viz Dt 8,3; Mt 4,4), nám hned musí předkládat hotové instrukce jako GPS navigace. Právě proto, že je živým slovem živého Boha, vyžaduje si trpělivé naslouchání a pravidelné pohostinné přijímání a má právo někdy zdánlivě mlčet. Není třeba z něj násilím něco tahat, podobně jako není třeba vytahovat rostlinu ze semena.

Avšak pokud mu někdo neděli co neděli a den co den bezvýhradně otvírá své srdce a ať spí, nebo je vzhůru, ve dne i v noci, jej celým svým bytím „objímá“, podobně jako zem „objímá“ zaseté semeno, takový člověk pocítí, že toto semeno v něm klíčí a roste a přetváří jeho smýšlení i konání.

Podobenství o zasetém semenu a o hořčičném zrnku tedy není o tom, co máme dělat, ale ještě o něčem hlubším. Neukazuje prstem: „Toto dělej a toto nesmíš,“ ale velmi přesvědčivě naznačuje, co mám být základem každého našeho počínání. Totiž, ještě dřív, než přiložíme ruku k jakémukoliv dílu, má v našem nitru vyrůst a působit mentalita Božího království, tak jako ze zrnka vyrůstá strom a ze semena stéblo s klasem. Všechno, co konáme navenek, pak bude pouze samozřejmým důsledkem, jako ti ptáci, kteří samozřejmě rádi hnízdí ve stínu velkého stromu.