18. neděle v mezidobí (C)

Mistře, řekni mému bratrovi, aby se rozdělil se mnou o dědictví!
Viz Lk 12,13-21

E-vangelium on-life

„Někdo ze zástupu požádal…“ a jedinou větou se dopustil hned tří omylů. Ten čtvrtý sice nevyslovil, ale i ten Ježíš „prokoukl“.

1. omyl: "Mistře, řekni mému bratrovi…“ Je velkým omylem žádat, aby Mistr poučoval druhé a ne mne samotného. K tomu dochází, když si myslíme, že Boží Slovo je pro ty druhé, kteří nežijí „tak dobře jako já“. Co takhle zkusit: „Mistře, řekni mi…“.

2. omyl: „…aby se rozdělil se mnou o dědictví!“ Dědictví je to, co spojuje syny s otcem a mezi sebou navzájem a tudíž nemá rozdělovat. To platí o všech dobrech (hmotných i duchovních), neboť jsme vlastně všechno dostali od Otce. Jestli to, co vlastním a to, co dokáži, mě vzdaluje od druhých, není to už „dědictví“, ale neprávem uchvácená kořist.

3. omyl: „Kdo mě ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?" Člověk zaměňuje Boha s dáblem a z ďábla si činí svého boha. Slovo „ďábel“ totiž v řečtině (diaballos) znamená „ten, který rozbíjí, tříští, rozděluje“. Ten, kdo rozděluje, není bohem. Pravý Bůh spojuje.

4. omyl: „Pak si mohu říci: Máš velké zásoby na mnoho let.“
Člověk, který má nehmotnou a nesmrtelnou duši, se nemůže spokojit se zásobami hmotných a pomíjivých věcí. Může se zásobit jen tím „co rozdá druhým“.

Jaká je tedy odpověď na otázku: „Co mám udělat? Bohužel, boháč nenašel správnou odpověď. Odpověď na tuto otázku rozhoduje o věčnosti. O věčné radosti se nerozhoduje kdesi v tzv. duchovní či filozofické sféře, ale na velmi konkrétní úrovni: „Co učiním s tím, co mám a s tím, co umím?“