10.01.2018, kategorie: Titulní stránka

Životopis autora knihy

Životopis autora knihy
SVOBODEN VE VÍŘE

Ještě před Vánoci vyšla kniha s velmi silným svědectvím víry. I stručný životopis autora naznačuje, že si nic nevymýšlí, že v jeho případě skutečně nejde o papírové křesťanství...

***

F. X. Nguyen Van Thuan  se narodil 17. dubna 1928 v Hue ve středním Vietnamu. Pocházel z významné rodiny, jeho strýc Ngo Dinh Diem byl v letech 1955 až 1963 prezidentem jižního Vietnamu, další strýc P. M. Ngo Dinh Thuc byl arcibiskupem. První strýc ho vedl k politice, ale Thuan (což znamená Boží vůle) směřoval k duchovnímu životu. V mládí zažil 2. světovou válku,  konec francouzské kolonizace v r. 1954 a rozdělení Vietnamu na severní Vietnamskou demokratickou republiku (ovládanou komunisty) a jižní Vietnamskou republiku (podporovanou západními zeměmi), kam spadalo i jeho rodné město. Následovala vietnamská válka (1955-1975), která se krvavě dotkla města Hue, zvláště při masakru v roce 1968.

Van Thuan byl v roce 1953 vysvěcen na kněze. Nejprve působil v rodné diecézi; po dvou letech začal studovat v Římě, kde získal doktorát z kanonického práva. V roce 1959 se vrátil do vlasti a vyučoval v semináři ve městě Nha Trang. V této diecézi se stal generálním vikářem a později biskupem (1967-1975). Když hrozilo, že si celý Vietnam podrobí komunistická moc, zintenzivnil vzdělávání laiků ve farnostech a pastoraci nových povolání. Krátce před tím, než komunisté převzali kontrolu nad Nha Trangem, vysvětil biskup Van Thuan velkou skupinu seminaristů na kněze, takže diecéze pak mohla lépe čelit pronásledování. Za okupace pak pomáhal potravinami a léky těm, kteří utíkali před komunistickým terorem.

V dubnu 1975 byl Van Thuan jmenován arcibiskupem koadjuktorem (pomocným biskupem s právem nástupnictví) v Saigonu (nově Ho Či Minově Městě). Téhož roku, po pádu Saigonu, byl zatčen komunistickou vládou a 13 let strávil v různých žalářích a pracovních táborech, z toho 9 let byl vězněn na samotce. Z míst věznění byl přemisťován, neboť svou dobrotou získával přízeň strážců, a stával se tak nebezpečným pro své odpůrce. Na svobodu byl propuštěn v roce 1988. Protože byl pro vládnoucí komunisty nepřijatelný jako nástupce arcibiskupa v Saigonu, bylo mu v roce 1992 dovoleno odjet na návštěvu Ad limina ve Vatikánu, odkud se ale již nemohl vrátit. V prvních dvou letech exilu se věnoval vietnamské diaspoře, psaní knih a přednáškám na exerciciích. V dubnu 1994 ho papež Jan Pavel II. jmenoval sekretářem a roku 1998 předsedou Rady pro spravedlnost a mír (Iustitia et Pax). V jubilejním roce 2000 jej Jan Pavel II. pozval, aby v postní době dával duchovní cvičení papeži a členům římské kurie. V roce 2001 jej při konzistoři jmenoval kardinálem. Krátce po tomto jmenování mu vietnamské úřady povolily návštěvu v rodné zemi. Zemřel v Římě 16. září 2002.  Při pátém výročí úmrtí, dne 16. září 2007, byl zahájen proces jeho blahořečení. 

 
 
Nahoru