Zbožnost s barvou a zvukem

Když slyším slovo májová (pobožnost) probudí se ve mně jako asi ve většině katolických křesťanů rozmanité vzpomínky. Mám před očima vyzdobený kostel, který naplňuje vůně jarních květin. K tomu patří světla a písně, z kterých vyzařuje teplo, srdečnost a důvěra. Vládu zde nedrží přísná liturgická pravidla, co se týče formy, ale prostá lidová zbožnost, která miluje barvu a zvuk a intenzivní pocity. (...) Lze samozřejmě říct, že toto všechno je sentimentalita, ale možná spíše naopak naše doba trpí násilným potlačováním citů nejen v neschopnosti truchlit, ale také v neschopnosti radovat se. Toto potlačování citů vede k chladu ducha a k zesyrovění srdce...

Nejen tuto kapitolku si můžete přečíst v knize Boží světlo v naší době. Meditace k církevnímu roku.