01.01.2018, kategorie: Titulní stránka

Slavnost Matky Boží, Panny Marie

Slavnost Matky Boží, Panny Marie

Když se však naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy, podrobeného Zákonu, aby vykoupil lidi, kteří podléhali Zákonu. Tak jsme byli přijati za syny. A protože jste synové, poslal nám Bůh do srdce Ducha svého Syna, Ducha, který volá: "Abba, Otče!" Už tedy nejsi otrok, ale syn a jako syn také dědic skrze Boha.

Gal 4,4-7

Liturgi@ on-life

Když apoštol Pavel psal slova o Božím Synu narozeném v plnosti času, nešlo mu o to, aby novými slovy a hlavně stručně převyprávěl starý známý vánoční příběh ospalým posluchačům, kteří se po probděné (či prohýřené) noci marně snaží soustředit. První čtení z liturgie prvního dne v občanském roce je úryvkem z poněkud ostrého dopisu, který Pavel adresuje křesťanům v Galácii. Poté, co ukončil své působení v této oblasti a odebral se do jiných krajů, totiž mezi Galaťany zavítali „noví“ misionáři a začali jim plnit hlavu „novým“ evangeliem. Podle nich bylo sice fajn, že Galaťané uvěřili v Krista, ale k tomu, aby mohli počítat se spásou, musí ještě zachovávat židovský zákon se všemi předpisy, které jsou jeho součástí. Pavel se nesnaží hrát si na diplomata. Tytéž Galaťany, které opakovaně nazývá Božími syny, se nebojí opakovaně označit za pošetilce (srov. Gal 3,1.3), protože neváhali vyměnit Kristovu plnost za prázdnotu zákona. My jsme samozřejmě oproti Galaťanům o tolik napřed, abychom se od Krista vraceli k nějakým dávno překonaným předpisům o jídlech, o obřízce a kdovíjakých dalších obřadech. Pokud je však Kristus pro nás pouze nějakým abstraktním symbolem lásky a dobročinnosti, která nás o Vánocích trochu rozněžní, pokud náš život není proniknutý reálným vztahem s živým Kristem, Božím Synem, který se v reálném čase skutečně narodil ze skutečné ženy, pak jsme stejně pošetilí jako tehdejší Galaťané.

 
 
Nahoru