Hlavní menu:

Teologie těla Web sv. Pavla
 
06.06.2012, kategorie: Titulní stránka

Rozjímání o posvátné eucharistii

Rozjímání o posvátné eucharistii

Tři úryvky z rozjímání o posvátné eucharistii z knihy Rozmluvy s Bohem (6). Vybíraly jsme ze 45. kapitoly, kterou autor dělí na tyto tři části:
I. Kristovo odevzdání se na kříži obnovované v eucharistii nás očišťuje od všech poklesků;
II. Ježíš nás osobně přichází uzdravit, utěšit, posilnit;
III. Nejsvětější Kristovo lidství v eucharistii.

I. Dobrý Pelikáne, Jezu, Pane můj, krví svou nás hříšné z hříchů očišťuj, vždyť jediná krůpěj její stačila, aby všeho světa viny obmyla.

Podle jedné staré legendy vrátil pelikán život mrtvým mláďatům tím, že sám sebe zraňoval a skrápěl je svou krví. Tento obraz používají křesťané již odedávna pro Krista. Jediná kapka jeho předrahé krve prolitá na Kalvárii by stačila k nápravě všech zločinů, skutků nenávisti, nečistoty, závisti… všech lidí všech dob, minulosti i budoucnosti. Kristus však chtěl víc. Prolil svou krev do poslední kapky za celé lidstvo a za každého člověka jednotlivě, jako by na zemi existovala jen tato jediná osoba: … toto je kalich mé krve, která se prolévá za vás a za všechny na odpuštění hříchů, pravil Ježíš při poslední večeři. Tato slova opakují každý den kněží při mši svaté a obnovují tak Pánovu oběť až do konce věků. Když následující den na Kalvárii odevzdal svůj život Otci, probodl mu jeden z vojáků kopím bok a hned vyšla krev a voda, poslední, co ještě zůstala. Církevní otcové uvádí, že z otevřeného Kristova boku vytryskly svátosti i sám život církve: „Ó, smrti, která dáváš život mrtvým!“ volá svatý Augustin. „Co je čistší než tato krev? Která rána je blahodárnější než tato?“ Skrze ni jsme byli uzdraveni.

II. Pán přichází v nejsvětější eucharistii jako lékař, aby očistil a uzdravil rány tak škodlivé pro duši. Když jej navštěvujeme, očišťuje nás jeho pohled ze svatostánku. Pokud chceme, působí každý den daleko víc: přichází do našeho srdce a naplňuje je milostmi. Před svatým přijímáním nám kněz ukazuje hostii a při tom opakuje slova, která Jan Křtitel pravil Janovi a Ondřejovi, když Ježíš procházel kolem: Hle, Beránek Boží, který na sebe vzal hříchy světa. Věřící odpovídají slovy setníka z Kafarnaum plnými víry a lásky: Pane, nezasloužím si, abys ke mně přišel… Tehdy Ježíš pohanovi pro jeho velikou víru vyhověl a jeho sluhu – byť jen na dálku – uzdravil. Ale i když ve svatém přijímání říkáme, že jej nejsme hodni, že naše duše nikdy nebude dostatečně připravená, touží Ježíš osobně, se svým tělem i duší, přijít do našeho srdce poskvrněného tolika nepravostmi. Každý den opakuje slova, která pravil učedníkům na začátku poslední večeře: Toužebně jsem si přál jíst s vámi tohoto velikonočního beránka… Jaká radost a láska naplňuje naše srdce, když rozjímáme o této Ježíšově vroucí touze přijít do naší duše!

III. Krví svou nás hříšné z hříchů očišťuj… Prosme Pána o vroucí touhu po čistotě srdce patrnou u malomocného, který jednoho dne padl Ježíši k nohám a prosil jej, aby jej očistil od jeho nemoci patrně již v pokročilém stadiu, protože podle evangelisty byl plný malomocenství. Ježíš vztáhl ruku, dotkl se jeho ran a řekl: „Chci, buď čistý!“ A hned malomocenství od něho odešlo. Totéž činí Pán s námi: nejen že se nás dotýká, ale přichází do naší duše a vlévá do ní své milosti a dary.

Ve chvíli svatého přijímání skutečně přecházíme do vlastnictví Života. „Máme v sobě vtělené Slovo se vším, co je a co koná, Ježíše – Bohočlověka, všechny milosti jeho lidství a všechny poklady jeho božství, neboli – jak praví svatý Pavel – nevystižitelné Kristovo bohatství (Ef 3,8).“ Ježíš je v nás především jako člověk. Skrze svaté přijímání do nás vlévá vlastní nebeský a oslavený život svého lidství, svého srdce a své duše.

Pán do naší duše přichází rovněž jako Bůh. Zvláště v těchto chvílích jsme sjednoceni s Ježíšovým božským životem, se životem jednorozeného Syna Otce. „Sám o sobě říká: Žiji z Otce (Jan 6,57). Od věčnosti dává Otec svému Synu život, který má ve svém nitru, a to úplně, bezvýhradně a s takovou štědrostí lásky, že i když je každý z nich jiná osoba, tvoří jedno božství s týmž životem, v plnosti lásky, radosti a pokoje. Tento život přijímáme také my.“

(Upozorňujeme, že jde pouze o výběr z dotyčné kapitoly.) 


Myšlenka na den: Boží dary nejsou vždy snadné. (Chenu B., Silnější než nenávist)

RSS RSS | © Design: Paulínky s.r.o 2006-2014 | © Design, redakční systém: Webdesignum 2006-2014|