První blahoslavený Paulínské rodiny

Blahoslavený Timotej Giaccardo

22. října si Paulínská rodina připomíná památku bl. Timoteje Giaccarda. Narodil se v Itálii v Narzole v roce 1896. Ve své farnosti se poprvé potkal s donem Alberionem ještě jako malý chlapec. Ale tohle setkání mu utkvělo v paměti. V době, kdy začal studovat v diecézním semináři v Albě (bylo mu 12 let), byl don Alberione biskupem pověřen, aby zde učil a byl také spirituálem. Tou dobou už kolem Alberiona byli první chlapci – základ budoucí Společnosti sv. Pavla – i dívky (budoucí Dcery sv. Pavla).

Ve 13 letech se rozhoduje přejít i on k donu Alberionovi. Později je to on sám, kdo se stará o výchovu nejmladších chlapců. Při slibech dostává jméno Timotej – podle svatého Timoteje, učedníka a spolupracovníka sv. Pavla. Tak jako kdysi on, i Giaccardo byl vždy věrně po boku dona Alberiona. Je prvním knězem vysvěceným ve Společnosti sv. Pavla.

 Alberione ho z Alby vyslal do Říma (1926), aby zde – v blízkosti papeže – položil základy římské komunity. Po 10 letech se do Alby vrací jako představený a dohlíží na stavbu Chrámu sv. Pavla a věnuje se také redakční práci. Do Říma je znovu povolán jako generální vikář (1946). Don Alberione se na něj mohl ve všem spolehnout (i když z osobních deníků je jasné, že Timotej rozhodně nebyl „hloupoučkou ovcí“).

Zvláštní úctu k němu mají Učednice Božského Mistra (jedna z ženských větví Paulínské rodiny). V době, kdy vatikánské úřady nedokázaly pochopit, jaký je rozdíl mezi námi a jimi v pojetí  dona Alberiona, byly právě ony nuceny „zaniknout“. Bl. Timotej nabídl svůj život za ně, aby byly církví pochopeny a uznány. Pán jeho oběť přijal, zemřel v den, kdy si církev připomíná sv. Timoteje, v roce 1948.

Osobně jsem potkala jednu ze sester, která byla na jeho přímluvu zázračně uzdravena (stalo se tak v době jejího misijního pobytu v Japonsku). V Evropě se dlouho o tomto zázraku nevědělo, ale když se o tom dozvěděl zakladatel a byly dohledány lékařské zprávy a důkazy, byl Timotej Giaccardo Janem Pavlem II. prohlášen za blahoslaveného 22. října 1989.

Zázrak jen dokazuje svatost života, který vedl: v modlitbě, v poslušnosti, v nasazení se pro druhé. V kázání na jeho pohřbu o něm don Alberione řekl: „… vždy dobře zastupoval Pána, byl alter Christus…“ Tedy naplno uskutečnil to, k čemu celou Paulínskou rodinu inspiruje sv. Pavel: Nežiji již já, žije ve mně Kristus.

Na fotografii jeho hrob v římské bazilice Regina Apostolorum (sanktuárium Paulínské rodiny).

Prezentace připravená jedním bratrem paulínem z Peru.