Hlavní menu:

Teologie těla Web sv. Pavla
 
15.03.2013, kategorie: Titulní stránka

Postní poselství kard. Jorge Mario Bergoglio, SJ

své diecézi a nyní i českým čtenářům (C)
Postní poselství kard. Jorge Mario Bergoglio, SJ

Přinášíme vám překlad nádherného poselství, které současný papež František ještě jako pastýř své diecéze adresoval „kněžím, zasvěceným osobám a laikům arcidiecéze“ na Popeleční středu 2013!

Tento překlad bez předchozího svolení nelze citovat celý. Autorem překladu je s. Anna Mátiková FSP.

***

Roztrhněte svá srdce, a ne pouze šaty, a obraťte se k Hospodinu, svému Bohu, neboť je dobrotivý a milosrdný, shovívavý a plný lásky, slituje se v neštěstí.

Postupně si zvykáme na to, že skrze sdělovací prostředky sledujeme a nasloucháme událostem černé kroniky současné společnosti, přičemž tyto události jsou prezentovány téměř jako nějaké perverzní potěšení, a též si zvykáme, že se takových událostí dotýkáme a cítíme je ve svém okolí a na vlastní kůži. Drama se odehrává v naší ulici, v naší čtvrti, v našem domě a – proč ne – v našem srdci. Žijeme společně s násilím, které zabíjí, které rozbíjí rodiny a podněcuje války a konflikty v mnoha zemích světa. Žijeme společně se závistí, nenávistí, pomluvami a světským smýšlením v našem srdci. Utrpení nevinných a tichých je naším neutuchajícím výsměchem. Pohrdání právy znevýhodněných osob a národů nám není cizí. Běžným jevem je vláda peněz se svými ďábelskými důsledky, jako jsou drogy, korupce, trh s lidmi – včetně dětí – a též bída hmotná i morální. K této „symfonii“ se též připojuje nedostatek důstojné práce, bolestné vystěhovalectví a chybějící vyhlídky do budoucna. Naše chyby a hříchy, chyby a hříchy církve, též nezůstávají mimo tento horizont. Osobní projevy egoismu, někdy omlouvané, ale proto ne menší, nedostatek etických hodnot ve společnosti, který metastázuje do života rodin, do sousedských vztahů v městských čtvrtích, vesnicích i velkoměstech, vypovídají o naší omezenosti, o naší slabosti a o naší neschopnosti změnit tento nekonečný seznam rozkladných skutečností.

Past bezmocnosti nás vede k myšlence: Má smysl snažit se to všechno měnit? Můžeme s touto situací něco udělat? Vyplatí se o to usilovat, jestliže svět ve svém karnevalovém reji zase rázem všechno změní?  Nicméně když se strhne maska, ukáže se pravda, a ačkoli pro mnohé to zní zastarale, objeví se hřích, který veškerou svou ničivou mocí zraňuje naše tělo a překrucuje osudy světa i běh dějin.

Postní doba se nám představuje jako volání pravdy a jisté naděje, jež nás vedou k tomu, abychom odpověděli Ano. – Ano, je možné nemalovat si umělé úsměvy, jako by se nic nedělo. Ano, je možné, že všechno bude nové a jiné, protože Bůh, který je „dobrotivý a milosrdný, shovívavý a plný lásky“ nás povzbuzuje k novému začátku. Dnes jsme opět pozváni vydat se na postní putování vstříc Životu, na tu cestu, která zahrnuje i kříž a odříkání, na cestu, která bude nepohodlná, avšak ne neplodná. Jsme pozváni uznat, že něco v nás samotných, ve společnosti nebo v církvi není v pořádku, a změnit se, změnit směr, obrátit se.

V dnešní den jsou slova proroka Joela silná a náročná. „Roztrhněte svá srdce, a ne šaty. Obraťte se k Hospodinu, svému Bohu.“ Je to pozvání pro všechen lid, nikdo není vyloučen.

Roztrhněte svá srdce, a ne šaty – ne umělým pokáním bez dopadu na budoucnost.

Roztrhněte svá srdce, a ne šaty – ne formálním postem a úkony zaměřenými k vlastní spokojenosti. Roztrhněte svá srdce, a ne šaty – ne povrchní a sobeckou modlitbou, která neproniká do našeho vlastního života tak, aby se ho mohl dotknout Bůh.

Roztrhněte svá srdce tak, abyste spolu se žalmistou řekli: „Zhřešili jsme.“ „Zraněním duše je hřích. Ubohý zraněný, poznej svého Lékaře! Ukaž mu rány svých vin. A jelikož jemu nejsou skryty naše tajné myšlenky, dej mu zaslechnout lkání svého srdce. Svými slzami jej pohni k soucitu, naléhej na něj, aby vyslyšel tvé vzdychání. Ať tvá bolest dolehne k němu, aby ti pak mohl říci: »Pán odpustil tvůj hřích.«“ (sv. Řehoř Veliký).

Toto je realita naší lidské přirozenosti. Toto je pravda, která nás může přiblížit autentickému smíření... s Bohem i s lidmi. Nejde o to, abychom diskreditovali svou sebeúctu, klesali do nejzazších hlubin svého srdce a brali na sebe břímě utrpení a bolesti, které nás spojuje od věků, tisíciletí... od nepaměti.

Roztrhněme svá srdce, abychom se přes tuto trhlinu mohli v pravdě podívat na sebe.

Roztrhněme svá srdce, otevřeme svá srdce, neboť pouze do roztrženého a otevřeného srdce může vstoupit milosrdná láska Otce, který nás volá a uzdravuje.

Roztrhněte svá srdce, říká prorok, a apoštol Pavel nás téměř na kolenou žádá, abychom se „nechali smířit s Bohem“. Změna způsobu života je znamením a ovocem tohoto srdce roztrženého a usmířeného láskou, která nás převyšuje.

Toto je pozvání tváří v tvář tolika ranám, které nám ubližují a které nás mohou vést k zatvrzelosti.

Roztrhněme svá srdce, abychom v tiché a pokojné modlitbě zakusili sladkost Boží něhy.

Roztrhněme svá srdce, abychom zaslechli ozvěnu tolika roztrhaných životů a aby nás lhostejnost nečinila netečnými.

Roztrhněme svá srdce, abychom byli schopni milovat láskou, jakou jsme my sami milováni, utěšovat útěchou, kterou jsme my sami utěšováni, a sdílet, co jsme dostali.

Tato liturgická doba, kterou dnes církev započíná, není zde pouze pro nás, ale také pro proměnu naší rodiny, našeho společenství, naší církve, naší vlasti a celého světa. Těchto čtyřicet dní je k tomu, abychom se obrátili ke svatosti Boží, abychom se stali spolupracovníky, kteří obdrželi milost a možnost obnovit lidský život tak, že každý člověk zakusí spásu, kterou nám svou smrtí a zmrtvýchvstáním získal Kristus.

Kromě modlitby a pokání, jako projev naší víry ve velikonoční sílu, která všechno proměňuje, se i my připravme, abychom stejně jako předchozí roky prožívali náš konkrétní postní projev solidarity. Jako církev diecéze v Buenos Aires, která putuje vstříc Velkonocům a která věří, že Království Boží je možné, potřebujeme, aby naše srdce naplněná touhou po obrácení a po lásce rozkvetla milostí a účinně zmírňovala bolest tolika bratří kolem nás.

Žádný projev ctnosti nemůže být veliký, pokud není též přínosem pro druhé... „Takže, i když budeš trávit den v postu, i když budeš spát na tvrdé zemi, jíst popel a neustále vzdychat, pokud neprokazuješ dobro druhým, neděláš nic velkého“ (sv. Jan Zlatoústý).

Tento Rok víry, který prožíváme, je též příležitostí, kterou nám nabízí Bůh, abychom rostli a zráli ve vztahu k Pánu, jenž se nám zjevuje skrze tváře trpících lidí a dětí bez budoucnosti, skrze třesoucí se ruce zapomenutých starých lidí a skrze obavy tolika rodin, které s odvahou předávají život, aniž by nalezly někoho, kdo by jim poskytoval oporu.

Přeji vám svatou a plodnou postní dobu bohatou pokáním a prosím vás o modlitby za mne. Ať vám Ježíš žehná a Blahoslavená Panna vás ochraňuje!

S otcovským pozdravem

kard. Jorge Mario Bergoglio, SJ

Buenos Aires, 13. února 2013, Popeleční středa


 

Související články

13.03.2013 23:00
vzpomínají na kardinála, který se stal papežem
18.03.2013
audio-doplněk
21.03.2013
20.03.2013 17:00
Homilie, kterou pronesl kardinál Jorge M. Bergoglio SJ, arcibiskup Buenos Aires na Květnou neděli 27. března 2010
23.03.2013
 

Myšlenka na den: Moudré rozlišování vyvažuje nevyhnutelnou dvojznačnost života a umožňuje najít ty nejvhodnější prostředky, které nejsou vždycky totožné s tím, co se jeví jako velké nebo mocné. (Papež František, U mne je vždy otevřeno)

RSS RSS | © Design: Paulínky s.r.o 2006-2015 | © Design, redakční systém: Webdesignum 2006-2015|