Hlavní menu:

Teologie těla Web sv. Pavla
 
29.03.2010, kategorie: Titulní stránka

Od večeře ke kříži

Toužíte nenechat si mezi prsty proklouznout důležité momenty Velikonočního tridua? Přitahuje vás Janovo evangelium, ale zároveň mu příliš nerozumíte?
Tato kniha vás provede (nejenom) Zeleným čtvrtkem a Velkým pátkem skrze (nejenom) pasáže Janova evangelia. 

V první kapitole meditujeme o daru eucharistie. Když Ježíš prožíval chvíle bratrství, slavnosti, radosti a společenství se svými učedníky během velikonoční večeře, chtěl svrchovaným způsobem předjímat své utrpení a smrt. Při této večeři ho nic nemohlo zastavit v jeho věnování se Otci a v jeho lásce k lidem: on potvrdil, že přijímá smrt jako naprosté darování se, a ustanovil eucharistii, aby zůstal mezi námi ve znamení chleba a vína se silou své lásky.
V Ježíšových rukou se chléb a víno stávají jím samým, Ježíšem, který se nabízí svému Otci, důvěřuje nám a svěřuje se nám, abychom byli jedno s ním, aby z nás učinil děti Boha Otce. Ve znamení rozlámaného chleba a vína Ježíš ustanovuje viditelné a tajemné setrvání své smrti na kříži pro nás, své lásky pro lidstvo, svého vzkříšení. Ve znamení rozlámaného chleba a vína se tajemství Ježíšovy lásky stává naším pokrmem a nápojem: když jíme tento chléb a když pijeme toto víno, můžeme být navždy spojeni s celým jeho životem, s jeho učením a s jeho smrtí a můžeme přijímat nesmírnou milost žít, jako žil on, trpět, jako trpěl on, umřít, jako umřel on, oddáni Otci, přijít s ním k slavnému vzkříšení. Prostřednictvím znamení chleba a vína, které se staly jeho tělem a jeho krví, nás Ježíš utváří ke své podobě Syna, vkládá do nás touhu a schopnost nabídnout svou svobodu a svůj život Otci, v postoji chvály, a žít v postoji přijetí a darování se bratřím. Eucharistie je také otevřením se plnému setkání s Otcem, touhou po nebi a věčnosti, zástavou a předzvěstí nebeské hostiny, zárukou, že jsme povoláni sdílet navždy slávu ukřižovaného a vzkříšeného Syna. Proto je eucharistie nejvyšším dobrem církve a je vrcholem křesťanského života.

Ve druhé kapitole se zamýšlíme nad dalším činem, který Ježíš vykonal při poslední večeři: mytí nohou, o němž vypráví evangelista Jan. Při této večeři Ježíš, plně si vědom toho, že „mu dal Otec všechno do rukou a že vyšel od Boha a vrací se k Bohu“ (Jan 13,3), potvrdil volbu učiněnou při křtu v Jordánu, že se zřekne mesiánství moci. Aby Ježíš dovršil míru své lásky k Otci a k lidem, poklekl a začal umývat nohy svým učedníkům, a tak ji doložil mimořádným činem, který ještě nikdy neudělal. Jedná se o skutek, který má především symbolický a prorocký význam: Ježíš si odložil svrchní šaty, aby ukázal, že odevzdává dobrovolně život; umývá nohy, aby zdůraznil, že zaujímá postoj služebníka až do smrti; znovu se obléká, a tak činí narážku na znovunabytí svého oslaveného těla při vzkříšení. Při mytí nohou rozjímáme nad tím, co se děje v eucharistii a co se stane na Kalvárii.
Ježíš tím, že Jidášovi umyl nohy a pak mu podal sousto, vyjadřuje svou vnitřní dispozici chtít být až do konce věrný Bohu, který slouží člověku, a v symbolu naprostého darování se ukazuje, že je připraven vzít na sebe svůj kříž. Ten, který umývá nohy, je Syn, kterému dal Otec do rukou všechno a svěřil mu dílo darování se v naprosté lásce lidstvu. Ten, který umývá nohy, je Mistr a Pán, je vtělený Boží Syn, který ukazuje, kdo je Bůh a jak Bůh zachraňuje a pozvedá lidi k sobě. Tím, že Ježíš miluje své až do krajnosti, spojuje dokonalou lásku a naprosté pokoření se, dvě skutečnosti, které mají tajemným způsobem svůj kořen v samotné Trojici. Mytí nohou je tak projevem trinitární lásky: Ježíš odhaluje, že Bůh projevuje svou všemohoucnost a svrchovanou svobodu v pokoře služby.
Když rozjímáme o Ježíši, který učedníkům umývá nohy, rozjímáme také o tajemství člověka: je stvořen a milován Bohem, je povolán k tomu, aby se jím nechal milovat, aby přijal identitu syna a aby se realizoval ve službě ostatním bratřím. Před takovým skutkem pokory a služby jsme v pokušení se vzepřít, jako to udělal Petr, protože je těžké nechat se Ježíšem, který z lásky umírá na kříži, milovat a nechat si jím sloužit. Raději pro něj chceme vykonat něco velkého, dát se do jeho služeb, abychom mu pomohli vyhnout se této smrti, ale Ježíš nás žádá pouze o to, abychom se nechali milovat, abychom poznali to, že jsme stvořeni, abychom poznali náš stav vysvobozených dětí, kterým je odpuštěno a které jsou volány k tomu, aby přijaly lásku, která nás stále předchází.

Ve třetí kapitole se pozastavíme před Ježíšovým křížem, abychom rozjímali nad jeho svobodnou a poslušnou smrtí, přičemž budeme sledovat vyprávění, které nám předal Jan. Tento evangelista zdůrazňuje, že smrt na kříži je Ježíšovou hodinou, hodinou, pro kterou ho Otec poslal a na niž zaměřil celý svůj život. Ježíšova smrt na kříži je hodinou jeho lásky bez hranic, hodinou jeho naprosté poslušnosti a jeho naprostého odevzdání se do Otcových rukou, hodinou jeho nejvyššího klanění se Otci, a proto oslavením Syna, hodinou úplného naplnění Písem, hodinou, v níž je obětován pravý velikonoční Beránek, hodinou Ducha, který vyvěrá z Kristova probodeného boku jako řeka života a milosti. Hodinou, v níž je vše dovedeno k dovršení, protože Otec nás přijímá a člověk je schopen důvěřovat Bohu a klanět se mu. Hodinou, v níž se rodí církev, tvořená těmi, kteří obracejí svůj pohled k tomu, jenž byl proboden. Hodinou, v níž Ježíš daruje svou matku každému z nás a v níž se Mariino srdce otevře, aby nás přijala a aby viděla odlesk Ježíšovy tváře v tváři každého muže a každé ženy na zemi.

Další informace: Od večeře ke kříži


Myšlenka na den: Lidstvo potřebuje vidět gesta pokoje a slyšet slova naděje a míru! (Papež František, Jednou větou)

RSS RSS | © Design: Paulínky s.r.o 2006-2015 | © Design, redakční systém: Webdesignum 2006-2015|