Mariánský květen
Sotva jsme oslavili Kristovo vzkříšení a tedy s ním i naše budoucí vzkříšení, nastávají květnové dny a s nimi i májové pobožnosti. Pro někoho radost, pro jiné „oříšek“ na cestě víry a vztahu k církvi. Náš zakladatel někdy radil, abychom šli k Marii přes Ježíše, pokud je pro nás nelehká cesta „ad Jesum per Mariam“.
Přesto nepřinášíme žádný „paulínský text“, ale úryvek z knihy, kterou jsme na konci dubna dokončily (Deník přátelství. Korespondence mezi Wandou Półtawskou a Karolem Wojtyłou). Jeho autorka je vzdělaná žena z rodiny s mariánskou úctou, ale přesto v jejím duchovním deníku nacházíme stejné otázky, které mohou provázet i nás. Mějme odvahu pochybovat, ptát se, ale i mlčet… a odevzdat se.
Z deníku Wandoy Półtawské:
Dřív jsem nerozjímala o Panně Marii, dřív jsem se bála těch obtížných dogmat, připadala mi příliš náročná. Nechtěla jsem se jimi zabývat. K Neposkvrněné jsem cítila jakýsi druh žárlivosti a připadala mi cizí, protože byla příliš jiná než všechny ostatní ženy. Mostem k Bohu bylo Kristovo utrpení, ale k Ní jsem neměla přístup; byla jinak počatá, neposkvrněná, jiná než my. A ačkoli jsem se často modlila růženec a Pod ochranu Tvou, zůstávalo ve mně mnoho nedomyšleného, nedopovězeného.
Dneska o tom od rána přemýšlím, o Jejím životě. Velké tajemství lásky! Bůh miloval ženu, dnes to chápu víc než kdykoli předtím! Ta žena musela být samozřejmě nepravděpodobně čistá, Virgo Immaculata, neposkvrněná Panna. Bylo v Boží moci, v moci Boží lásky, Ji takovou učinit, když byla tak pokorná, jak byla! Z velké, tajemné lásky porodila Syna, Boha a vím, že to tak bylo, že je to autentické a možné. Všechno je pro Boha možné v lásce.
Dnes rozjímám o Boží lásce k ženě a matce – Dei Genetrix, Bohorodička. Lůno ženy a tajemství početí. Potom jsem přemýšlela o Bohu, že Jeho láska se chtěla takto „uzavřít“ v ženě. Bylo to kvůli lidem, ale cesta byla právě taková, skrze ženu, jistě, skrze tu jedinou, nesrovnatelnou, ale přece ženu! Jaká byla, čím se mohla Bohu líbit? Tolik Ji miloval, že Jí dal sebe a svého Syna, a dál chce dávat, dál Ji chce milovat.
Najednou jsem pochopila, proč se lidé tolik modlí Pod ochranu Tvou. Bůh by mohl nevyslyšet mě, nevyslyšet nikoho, ale „musí“ vyslyšet Ji. Její největší tajemství je tajemstvím lásky. Teprve dnes jsem plně pochopila invokaci „Matko lásky hodná“. Když prosíme Ji o lásku, je to nejjistější cesta, protože právě v Ní se láska uskutečňuje.
Úryvek z dopisu Karola Wojtyły pro svou duchovní sestru (1967)
Je nutné, aby napětí mezi tím, co „musíš“, a tím, co „chceš“, se v Tobě vyrovnalo. Aby se vyrovnalo tím, co je nejdůležitější: to je touha po činné a tvůrčí účasti v Kristově díle. Jeho dílo je všude a možnosti účastnit se ho také. Smysl úcty k Panně Marii (to je možná nejhlubší úcta a nejpodstatnější smysl) je takový, že nám pomáhá účastnit se díla svého Syna a každému umožňuje najít vlastní charakter této účasti.
Dovolujeme se připojit k přání Karola Wojtyły pro paní Wandu a adresovat ho i vám, čtenáři "paulínských aktualit":
„Přeji si, abys poznala proporce svých rozmanitých životních úkolů, čili různých součástí Tvé účasti na Kristově díle. Kéž Ti v tom Panna Maria pomáhá.“
