19.04.2017, kategorie: Titulní stránka

70 let Paulínek ve Valencii

70 let Paulínek ve Valencii
- z paulínského světa -

„Každý prodejní pult je pro vás kazatelnou k hlásání evangelia,“ říkával Jakub Alberione, zakladatel Dcer sv. Pavla, jejichž posláním je evangelizovat a zvěstovat Boží slovo prostřednictvím sdělovacích prostředků. Sestry právě oslavily 70. výročí své přítomnosti ve Valencii, kde vedou oblíbené knihkupectví „Paulinas“ na náměstí Plaza de la Reina. Uskutečňují tu svůj apoštolát šířením knih, časopisů, CD, DVD, upomínkových a náboženských předmětů.

V lednu 1947 přijely do Valencie čtyři sestry původem z Barcelony. Začátky byly obtížné a trvalo čtyři roky, než se jim podařilo otevřít knihkupectví.

Práce paulínek se neomezovala jen na obsluhování zákazníků v knihkupectví. Častokrát navštěvovaly také různá místa v diecézi s posláním „propagovat“, tedy přesněji propagovat evangelium. Na základě vyslání biskupem a se souhlasem místního faráře navštěvovaly během víkendu nebo tří dnů místní rodiny. „Neznamenalo to pro nás jen prodávat knihy, ale také se setkat s rodinami, být s nimi,“ poznamenávají sestry. „Říkali nám »Boží pošťačky«, protože jsme nosívaly evangelium jako dopisy,“ vzpomínají ty nejstarší. Návštěvy končívaly „slavností evangelia“, při které se sešli všichni sousedé, a byly jim požehnány jejich Bible.

Někdy se návštěvy protáhly na sedm i více dní. V „Biblických týdnech“, jak se jim říkalo, se paulínky scházely se ženami v domácnosti, s manželi, navštěvovaly školy a gymnázia, pořádaly výstavy knih a organizovaly modlitební setkání ve farnostech. Během těchto návštěv byly sestry přijaté v rodinách.

„Nedá se říct, kolik knih už jsme během uplynulých 70 let předaly lidem. Jen během prvních let „propagace“ jsme jich přivezly rodinám přibližně 100 000,“ říkají sestry. Podobné aktivity dosud pořádají v některých obdobích, např. o Vánocích. V posledních letech navštívily čtvrť Coma, Paterna, vězení v Picassent a farnost a školu Narození Panny Marie v Burjassot. V letošním roce podpořily sbírku knih pro základní školu sv. Vincence Ferrerského určenou pro osiřelé děti.

S vystavenými knihami se účastní také různých kongresů, setkání a především Veletrhu knihy ve Valencii. „Je velmi důležité, aby náboženské knihy byly na očích. Musíme být mezi lidmi lidí, také nevěřícími, jako to dělával sv. Pavel.“

Knihkupectvím prošly a stále procházejí lidé různého věku, žijící v různých životních podmínkách. Mnohaletá přítomnost sester v knihkupectví jej proměnila v „místo naslouchání“, jak tomu samy říkají. A opravdu tomu tak je. „Lidé se k nám přicházejí vypovídat, líčí nám své problémy, pochybnosti, včetně těch, které se týkají povolání. Radí se s námi.“ „Vše, co nám lidé vyprávějí, vkládáme do modlitby,“ říkají sestry.

Jen málokdo ví, že je tu také kaple. „Kromě společných modliteb máme také hodinu adorace. Kdokoli chce, může vyjít po schodech nahoru a pomodlit se, když je knihkupectví otevřené.“

V sále, který patří ke knihkupectví, se schází „Grupo san Pablo“, skupina laiků, které v jejich formaci doprovázejí sestry. Každou sobotu v 18:30 se koná Modlitební setkání pro mladé.

Sestry zakončují své povídání výrokem sestry Tekly Merlové, který přijaly za svůj: „Propůjčujme evangeliu nohy, aby mohlo běžet a šířit se. Chtěla bych mít tisíc životů, abych je mohla věnovat tomuto vznešenému apoštolátu.“

Převzato a vybráno z časopisu Paraula; přeložila Terezie Šilhavá

 
 
Nahoru