19.05.2017, kategorie: Titulní stránka

6. neděle velikonoční (A)

6. neděle velikonoční (A)

Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání. (...) Kdo má moje přikázání a zachovává je, ten mě miluje, a kdo mě miluje, toho bude milovat můj Otec a také já ho budu milovat a dám se mu poznat.
Viz Jan 14,15-21

E-vangelium on-life
V jakém vztahu jsou láska k Bohu a přikázání? Jen těžko se nám daří spojit tyto dvě roviny. Zdá se nám, že láska a přikázání se sotva mohou potkat. Rádi posloucháme o Bohu, který je láska, ale když přijde řeč na nějaké „přikázání“, něco se v nás bouří. („Proč se vlastně musíme brát, vždyť se máme rádi? Láska je přece to nejdůležitější, ostatní jsou pouhé formality… Já se s Bohem setkávám v přírodě. Tam se omnoho lépe soustředím na modlitbu a vnímám jeho lásku. Lidi, kteří chodí do kostela, stejně nejsou o nic lepší křesťané…“ atd.) Jako bychom očekávali, že Bůh si „zaslouží“ naši lásku tím, že na nás nebude vymýšlet nějaké předpisy a vrchovatě požehná každé naše počínání. Vždyť on je přece láska! A když už musí být nějaké přikázání, tak snad se můžou hodit k tomu, abychom jejich zachováváním „oslnili“ dobrotivého Boha, a „zasloužili si“ ještě více té jeho lásky.

Ježíš sice říká: „jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání. A já budu prosit Otce, a dá vám jiného Přímluvce... kdo mě miluje, toho bude milovat můj Otec,“ nejde však o výměnný obchod, na jaký jsme zvyklí: Vy budete zachovávat – já vám dám... Kdo miluje Boha – toho bude milovat on... Boží lásku si nelze zasloužit a ani to není zapotřebí. Čeká na nás totiž již dávno předtím, než o ní vůbec začneme uvažovat. „Bůh dokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus umřel za nás, když jsme ještě byli hříšníky“ (Řím 5,5).

Zachovávání přikázání však neslouží ani k tomu, abychom Bohu vyjádřili svou lásku, kterou by jinak „nemohl pocítit“. Vždyť ten, kdo stvořil lidské srdce velmi dobře zná jeho zákoutí ještě dřív, než je ono samo odhalí. Zachovávání přikázání je teda spíš „adresou“, na níž nás Bůh čeká, abychom ho našli, a na níž nám dokonce nabízí „trvalé bydliště“ („Zůstaňte v mé lásce. Zachováte-li moje přikázání, zůstanete v mé lásce, jako jsem já zachovával přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce“ , viz Jan 15,9-10) Říci: „Miluji Boha“, ale nemít zájem o jeho přikázání, je stejně jako říci drahé osobě: „Miluji tě“, ale nezajímat se o to, kde bydlí, kde ji lze potkat, a už vůbec netoužit po její blízkosti.

 
 
Nahoru